SYSTÉM OBVODOVÉHO ZDIVA

Systém obvodového zdiva je pro očekávané vlastnosti domu často velmi důležitý a jeho správnou volbu by stavebník neměl podcenit. V následujících řádcích jsou popsány základní charakteristiky a vlastnosti čtyř nejdůležitějších typů obvodových zdiv a stěn:

Jednovrstvé těžké zdivo

Obvodová konstrukce je vyzděna z termoizolačních zdicích tvarovek a oboustraně omítnuta. Nejčastěji používané tvarovky jsou termoizolační cihelné bloky typu THERM, termoizolační bloky z pórobetonu nebo liaporu. V našich zemích jde o nejčastější způsob při výstavbě bytových a rodinných domů, rychlý, levný, prověřený dlouholetou praxí a zvládnutelný každou stavební firmou. Jednovrstvou technologií lze zvládnout i stavby pasivních domů.

Vítanou výhodnou je vysoká tepelná akumulace zdiva - tradiční vlastnost českých obytných staveb: akumulující zdivo může v teplém období vstřebat velké množství tepla a při poklesu teploty vracet teplo do okolí. I v nejstudenějších zimních dnech je tak možné na noc zcela vypnout vytápění.

Vícevrstvé těžké zdivo

Obvodová konstrukce je vyzděna z těžkých zdicích prvků nebo vylita z betonu a (většinou) z vnější strany doplněna silnou tepelně izolační vrstvou z pěnového plastu nebo minerální vlny, na které je teprve omítka. Ideálním zdicím materiálem jsou vápenopískové nebo betonové tvarovky, monolitický beton v tzv. ztraceném bednění, ale bývají používány i tepelně izolační cihly a pórobetonové tvárnice. Vícevrstvé zdivo se používá stále častěji a dobře jej zvládne většina stavebních firem. Lze jím realizovat obvodovou zeď s velmi vysokou tepelnou izolací i mimořádně vysokou akumulací při menší tloušťce. Bývá však pracnější a (ne však vždy) dražší.

Lehké montované stěny

Obvodové stěny jsou většinou tvořeny skeletem z dřevěných trámů, mezi nimiž je silná vtstva tepelné izolace. Z vnitřní strany je stěna osazena sádrokartonem, vláknosádrovými, vláknocenmentovými dřevoštěpkovými nebo jinými deskami, z vnější strany taktéž s výjimkou desek na bázi sádry. Velkorozměrové stěnové dílce se většinou vyrábějí průmyslově a na místě stavby se montují. Montáž je velmi krátká, pouhých několik týdnů.

Z vnější strany bývá aplikována minerální omítka, takže stavba vypadá jako "kamenná". Obvodové stěny mají vysoké tepelně izolační vlastnosti, ale většinou malé tepelně akumulační vlastnosti, což vyžaduje pružný způsob vytápění a v zimě přítápění i v noci.

Stěny z dřevěného masivu (dřevostavby)

Jde většinou o roubené nebo srubové stavby. Přestože dřevostavby jsou většinou spojovány se severoamerickými zkušenostmi, existují staleté zkušenosti s dřevěnými stavbami a technologiemi jejich výstavby i v českých zemích. Často také řemeslná zručnost českých tesařů bývá vyšší, než zámořských. Tepelné vlastnosti roubené stavby se liší od vlastností staveb z těžkých staviv (beton, cihly) i od vlastností lehkých montovaných staveb.

Dřevo má přibližně stejnou schopnost akumulovat teplo jako stejný objem betonu, a proto je roubená konstrukce v podstatě vysoce tepelně akumulační. Na rozdíl od betonu ale dřevo přibližně 10× méně vede teplo, takže se teplem rychle ohřeje jen povrchová vrstva, ale celý objem se nabíjí respektive vybíjí ve srovnání s betonem pomalu. Doba, za kterou se dřevěná budova vyhřeje, je velmi krátká oproti zděné budově a připomíná tím lehkou montovanou stavbu. Naopak ke stabilizaci vnitřní teploty přispívá podobně dlouho jako betonová. Dřevo navíc může pohlcovat i uvolňovat velké množství vodní páry, čímž přispívá i ke stabilizaci prostorové vlhkosti.